29.8.2022 - Martin Marcikán
2022-08-25 O společnosti lidství XIV – Žena a muž
Príspevok, ktorý je napísaný jednoducho a zrozumiteľne ? .
Je to viac smerované pre ženy, ale pokojne si to môžu prečítať aj muži ?
…………………..
Mystická sila ženskej reči.
Védske písma hovoria: „Žena – je tá, ktorá víťazí bez vojny.“
Zvláštne! Prečo mnohé súčasné ženy musia bojovať o svoje miesto pod slnkom, dokazovať svoju silu vo svete mužov, zatiaľ čo strácajú zdravie a spokojnosť zo života?
Ako môžeme víťaziť bez vojny, keď svet konkurencie diktuje opak?
Žiaľ, iba niekoľko žien vie, ako ovládať jednu zo svojich silných zbraní – reč, ženy ju často používajú iba na sebazničenie, učia sa komunikovať tvrdo a jasne, ako muži.
Sila ženskej reči je v jej jemnosti a magnetizme. Zaujímavý fyziologický fakt: muži vnímajú reč ženy tou hemisférou a zónou mozgu, ktorá je zodpovedná za vnímanie hudby, zatiaľ čo mužská reč adresovaná mužovi je u neho vnímaná zónou mozgu zodpovednou za príjem a spracovanie informácií.
Hudba nemusí niesť konkrétnu informáciu, ale hlavne ona vytvára určitú náladu, stav, motiváciu… má hypnotický, očarujúci efekt… to znova pripomína žene, že aké je dôležité vyludzovať krásny zvuk zvnútra a ladiť si svoj vnútorný svet na tie najúžasnejšie tóny…
Žene je potrebné sa naučiť hovoriť krásne, vyjadrovať seba, svoje myšlienky, ovládať intonáciu… jej reč by sa mala stať nástrojom na prenos emócií a pocitov, stavov, želaní…
Ak sa žena vyjadruje tvrdo, jasne, konkrétne – muži ju začínajú prijímať ako muža, jej vonkajšia ženskosť sa stráca počas tvrdej mužskej komunikácie…
Odpradávna ženy vedia liečiť aj zariekať slovami, žehnať aj preklínať, poučovať aj inšpirovať… a taktiež plytvať všetkou svojou mystickou silou na prázdne klebety a ohovárania!
Ohovárania zabíjajú ženskú podstatu, nielen že priťahujú k žene všetko zlé, z toho, čo hovorí, ale ešte aj strácajú svoju posvätnú moc… Každé negatívne slovo vyrieknuté na adresu určitého človeka – odoberá z Vás zbožnosť a prináša do Vášho života presne to, čo Vy odsudzujete… stáva sa, že porozprávate o niekom zle, žena sa cíti vysilenou a frustrovanou, všetka jej sila je preč.
Zároveň, ak rozprávajú o dobrých ľuďoch a dôstojných skutkoch iba posilňujú dobrotivosť v žene a tie jej dávajú silu.
To sa týka aj manžela aj blízkych, to čo žena hovorí nahlas – to je ako zaklínanie, začne pôsobiť na ňu aj na jej okolie… a súčasné ženy sa neustále zaklínajú na všelijaké negatíva, bez znalosti významu sily slova a svojej reči…
Porozmýšľajte, aké slová používate vo svojom živote???
„Nič sebe“ – želanie samej sebe ničoho nemať…
„Úžas“, „Strach“, „Ale som hlúpa!“ / „Som blbá!“, ai… – je často počuť od žien, keď si myslí, že spravila nejakú chybu! No, skvelé zaklínanie samej seba, moje milé!
Aké „pozoruhodné“ používanie Božského daru v mene zničenia seba a svojho života!
Premýšľajte o tom! Urobte si revíziu vo svojich vnútorných dialógoch!
Premenujte sa zo „svine“ na „Bohyňu“, svojho manžela z „nezaujímavého(?)“ na „Môjho Hrdinu“.
Život sa čoskoro začne meniť vďaka novým postavám!!!
Rozprávajte krásne o prekrásnych veciach!
Toto je len jeden zo spôsobov, ako vytvoriť okolo seba hojnosť a blahobyt!
#Slovienka
Naučil jsem se žít se ženou…
Naučil jsem se žít se ženou. Není to tak, jak se píše v románech. Dřív jsem například nevěděl, že dlouhé ženské vlasy jsou nejenom vzácnou krásou, která se dotýká jejího pasu, nejenom výrazem její ženskosti a šarmu. Jsou také nevysloveným požadavkem na moji ohleduplnost. Když leží žena vedle mě, musím nejprve její vlasy na polštáři zvednout, než se mohu přisunout blíž k ní. Časem se mi to stalo zvykem.
Nevěděl jsem, že když má špatnou náladu, musím ji co nejdřív obejmout, zeptat se, co se stalo a ukonejšit ji. Já to mám docela jinak. Když mám mizernou náladu, nemám rád, když se mě na to někdo vyptává a vrtá do mě. Tyhle věci si musím vždycky překousnout sám.
Nevěděl jsem, že i když mě nikdy nežádá o pomoc, vždycky čeká, až ji sám nabídnu. „Nech to, já to udělám sám…“ „Ale já můžu i sama…“ Ne, nemůže! Přesněji řečeno, čeká, že budu trvat na svém. Je pro ni důležité moci se cítit jako žena. Na sílu jsem tu já. Ostatně – když jí nedovolím zvedat nic, co je těžší než kytice růží, záhy pozoruju, že špatnou náladu mívá míň a míň, zato úsměv na tváři má každý den.
Nevěděl jsem ani to, že žena není jenom milenka, s níž můžeme sdílet postel, koupelnu a kuchyňský stůl, ale také přítel, kterému bychom měli pozorně naslouchat. A když nasloucháme, tak doopravdy slyšet, dokonce i když mluví o ničem. Žena není žádná hádanka. Na každou svoji otázku mohu dostat odpověď, budu-li jenom trošku vnímavější. Vždycky říká, co potřebuje. Vždycky! Je to divné, když muži prohlašují, že nevědí, co chce jejich žena. Nejspíš to nechtějí vědět.
Nevěděl jsem, že vztah nejenom že neznamená pouze „já“, ale znamená „já“ na druhou. Každý musí udělat svůj krok, dokud se jejich rty nedotknou. Když člověk stojí na místě a ten druhý mu celou dobu jde vstříc, pak nejspíš jednou zůstane za jeho zády. Každý musí udělat svůj krok.
Nevěděl jsem, že city nesídlí pod pupkem, ale na konečcích prstů, kterými se jí dotýkáš. A hraje-li k tomu harfa, pak je to tvůj nástroj.
Prsty člověk nenaladí.
Buď talent máš, nebo ho nemáš.
#sebelaska