30.1.2023 - Martin Marcikán
2023-01-29 Otázky a odpovědi V. V. Pjakina ze dne 16.01.2023
Pamatujte si, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý,
ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů. A proto si rozšiřujte své pojmy,
stávejte se konceptuálně mocnými a znalosti, které vám umožní stát se konceptuálně mocnými a porozumět procesům řízení ve složitých sociálních supersystémech, jsou vyloženy jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR.
Jsou to práce Koncepce sociální bezpečnosti.
Studujte je, stávejte se konceptuálně mocnými, braňte zájmy své i své rodiny.
Otázka – Odpověď V. V. Pjakina ze dne 09.01.2023_Titulky_CZ
https://uloz.to/file/vCICbDin6CBq/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-09-01-2023-titulky-cz-351663392-456239379-mp4#!ZGIxZGR1ZwVjLmOzMGAvLGSwLJH5pHWQAwOJE1MHEIHjZwH1
https://uloz.to/file/Y0wTebhFDXFG/otazka-odpoved-v-v-pjakina-ze-dne-16-01-2023-docx#!ZGxmZwR2AmL4MTH1ZTIzZwOzMQEwMxqTJREhrHp2F3ILMTL0At==
Fond konceptuálníchtechnologií uvádí
Vážení čtenáři, představujeme vám třídílnou knihu vnitřního prediktoru SSSR: Válka, Stát a Bolševismus.
V prvním dílu Stát jsou probírány principy budování státu na základě kompetencí, kterými je nutné nezbytně disponovat pro zajištění jeho fungování.
Čím se státy-konstruktéři liší od projektově zkonstruovaných států?
Co určuje suverenitu státu a jaký na to má vliv počet obyvatel?
Jak ve skutečnosti probíhala studená válka mezi SSSR a kolektivním Západem?
Druhý díl Válka odpovídá na otázky:
Co je to válka? Co je to hybridní válka?
Jak dosáhnout cíle spočívajícího v dobytí státu bez přímého použití armády?
Čím se liší spravedlivé a osvobozenecké války od jiných druhů válek?
Třetí díl Bolševismus je zasvěcen rozboru unikátního jevu ve světových dějinách, jež doposud vyvolává mnoho otázek, kterým je ruský bolševismus.
Co je to bolševismus a čím se bolševici liší od komunistů?
Jak bolševici vybudovali sovětský stát v podmínkách světové války 20. století?
A proč carské Rusko prohrálo první etapu světové války, kterou byla 1. světová válka?
Zatímco pod vedením bolševiků SSSR triumfálně vyhrál její druhou etapu, 2. světovou válku?
Proč bílí generálové vstupovali do řad Rudé armády?
Jak ruští bolševici nejen dokázali vyhrát v občanské válce, ale i odrazit zahraniční agresi tím,
že vytvořili interventům problémy uvnitř jejich států?
Koupit si třídílnou knihu vnitřního prediktoru Válka, Stát a Bolševismus můžete v on-line obchodu Ozon.ru
Všechny odkazy najdete v popisu k tomuto videu a také v našich sociálních sítích (FKT Altaj).
POZOR POZOR POZOR NOVÉ OZNÁMENÍ!
Je k dispozici nové diskusní fórum Koncepce sociální bezpečnosti
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.
Dnes je 16.01.2023.
Prosí vás fakticky okomentovat dvě události z minulého týdne, co vyvolaly velký ohlas.
K první z nich. Valeriji Viktoroviči, co pro speciální vojenskou operaci a Rusko znamená jmenování Gerasimova místo Surovikina velitelem sil speciální operace?
I přes to všechno, o čem teď na začátku budeme mluvit k osvětlení té situace, se jedná o pozitivní událost pro budoucnost Ruska jako takovou i pro speciální vojenskou operaci.
Lidé, kteří jsou blíže seznámeni s takříkajíc „kreativitou“ Gerasimova, řeknou:
„To myslíte vážně? Jak může být jmenování takového člověka pozitivní?“
Já to teď vysvětlím.
Tak především je nutné chápat kým je Gerasimov, jak vypadalo velení té operace a čím je tento krok. Hvězda generála Gerasimova nevzešla tady u nás, ta vzešla na Západě.
V roce 2013 přednášel v Akademii vojenských věd, a potom vyšel článek s název Hodnota vědy spočívá v její schopnosti předvídat. Na Západě měl tento článek velký ohlas, hned se tam ozvalo:
„Podívejte se, jaký vojenský génius se objevil v Rusku, to u nás chudáčků ubohých nikoho takového nemáme. Nikdo se mu tu ani nepřiblížil v porozumění teorii moderní války. Uvědomujete si, jakého má teď Rusko velkého vojevůdce? Ten Západ přímo zdrtí a my s tím nic nezmůžeme.“
To je pramen Gerasimova chvalořečení. Ale my dobře víme, kdo byl tím nejlepším Němcem…
Nobelovu cenu míru dostal Gorbačov za rozklad SSSR. A Jelcina na Západě přímo milovali
a vynášeli až do nebes. Ale ten název je přece dobrý. Cílem vědy je skutečně předvídání.
Když si přečteme ten článek, je tam do očí bijící jednoduchá věc. On správně píše o stavu…
Tj. správně vnímá reálný stav světa, ten celkový, ale potom to vše překroutí. Zaměřuje se na některé jednotlivosti, které generalizuje, a potom na jejich základě dělá konceptuální strategické závěry. V důsledku toho naše armáda přichází o svou bojeschopnost. A proto všech těch vítězství Ruska v Sýrii i na bojištích speciální vojenské operace nebylo dosaženo díky tomuto neuvěřitelnému géniovi, díky genialitě tohoto „genialisima“ Gerasimova, ale navzdory němu.
Pojďme se podívat na to, jak to probíhalo.
Počáteční fázi speciální vojenské operace velel výlučně generální štáb, takže měl možnost se projevit přímo velkolepě, ukázat, co v něm je, jakou má doktrínu. A čím se tato fáze vyznačila?
Tím, že týl nebyl upevněn, dobyté pozice nebyly vůbec nijak upevňovány, velkými ztrátami na životech výslovně týlových jednotek a těch, které byly zajaty. Když na to bojoví generálové poukázali a řekli, že velení se musí změnit, tak vzali část pravomocí, předali je generálovi Lapinovi a řekli mu: „Teď jsi velitelem ty.“
Ale on se nemohl stát plnohodnotným velitelem, protože hlavní funkce si ponechal generální štáb, Gerasimov.
„Á, ty sis s tím nedokázal poradit?“ jásali potom.
„Vidíte to? On si s tím neporadil! My jsme mu nedali možnost, aby to mohl zvládnout a on to nezvládnul! Ale může za to on!“
Pošpinili tak tomu generálovi pověst. A opět převzali velení. A to, jak se za generála Lapina bojová linie alespoň trochu začala stabilizovat a dělal se tam pořádek, opět vzalo za své.
A začala ta letní přetahovaná. Zcela jsme přišli o vojenskou iniciativu, naše vojska poslali do pasti a tam je fakticky nekryté ponechali. Jejich porážka se tak stala jen otázkou času. To proto jsme přišli o Krasnyj Liman a o další území, odešli z Chersonu. To všechno byl důsledek
geniálního velení Gerasimova. Ano, roli tam hrála i politická složka směřující k plné kapitulaci a Gerasimov s tímto cílem formoval konfiguraci. Ale v zóně speciální vojenské operace nebylo vyladěno řízení a není doposud. Generálové mu to samozřejmě předhodili.
Ale nejen generálové, to bylo jasné všem, že ten systém není normální, když je velení vojsk nastaveno mnohostupňově…
…velicí vojskový systém.
Vždyť v počáteční etapě, aby si vyžádali dělostřeleckou podporu na manévrující cíl, potřebovali vojáci až čtyři hodiny! Někdy i více. Než to všechno prošlo přes Moskvu a tam řekli:
„Ano, zaútočte na tento manévrující tank…“
A ten na ně asi tak čekal! Ten manévrující tank! Až na něj konečně vystřelí. Čtyři hodiny tam stál a čekal, kdy konečně začne střílet to dělo! Potom došlo k dalšímu pokusu udělat pořádek ve velení speciální vojenské operace. Jmenován byl generál Surovikin. Těch pravomocí bezesporu dostal daleko více než předtím Lapin. A efekt byl proto také větší, i když musel přijmout velice těžká rozhodnutí, aby stáhl vojska z pasti, kam byly vmanévrovány geniálními rozhodnutími generála Lapina.
Mám podezření, že tam byly vmanévrovány zcela cíleně, aby tam vzaly za své.
Jde-li o doktrínu, tak ta se projevila na začátku: neupevňovat týl, nechránit kolony, to všechno.
Čtyři hodiny na rozhodnutí o operativní podpoře dělostřelectva. Tohle je všechno důsledek té Gerasimovy doktríny, právě tohle. Ta konfigurace, která se takto vytvořila, ta ztráta iniciativy,
to zase bylo politické rozhodnutí, aby ruská vojska byla poražena ve speciální vojenské operaci a Rusko kapitulovalo.
A co pozorujeme?
V počáteční etapě se Putinovi v mnohém povedlo přehrát ty, kteří nás zatáhli do této speciální vojenské operace, do toho válečného střetu. Když ta válka nezačala být vedena na k tomu určené části fronty, ale boj byl veden ze třech směrů. To vyvolalo určitý posun v generálním štábu a nepřátelé tam nemohli plně záškodničit. A čeho bylo takto dosaženo v té první etapě speciální vojenské operace? Byly zničeny všechny zdroje, zásobování palivem ozbrojených sil,
té ukrajinské ozbrojené sebranky, ukrajinských ozbrojených formací, těch teroristických band.
Dokonce i městská doprava se tehdy zastavila, stejně jako osobní doprava, protože nic neměli.
A najednou má po uplynutí určité doby za geniálního velení Gerasimova ukrajinská ozbrojená sebranka obrovské množství paliva, kterého proudí na Ukrajinu celé řeky.
O tom si také promluvíme.
Teď hodnotíme vojenskou složku.
Proč v přifrontovém pásmu, kde na ně mohl ve své zóně odpovědnosti generál Surovikin dosáhnout svými zbraněmi, byly přifrontové sklady paliv vyhledávány a likvidovány, zatímco na centrální zásobárny, které jsou prostým okem vidět až z kosmu, nepřiletěla jediná raketa, jediný dron? A tomu velel a cíle schvaloval generál Gerasimov! Přicházejí jim tam zbraně.
Dokud jsou na přepravních prostředcích, jsou pohromadě, třeba na uzlových stanicích, na seřaďovacích nádražích a je možné je tam snadno likvidovat raketami a drony. Likvidovat je, nenechat je dojet na frontu. To se ale také neděje!
Nahánějte všechna ta děla a tanky už přímo na bojištích speciální vojenské operace. Likvidujte je v přímém boji. Tomu generální štáb říká péče o zachování životů našich vojáků? Aby zbraně, které je budou zabíjet, zcela určitě dorazily na bojovou linii?
To je politické rozhodnutí, absolutně politické rozhodnutí a je to jasná odpovědnost velitele generálního štábu. Takže jsme poukázali na to palivo. A teď došlo k takové události, k zajímavé události. Lukoil koupil petrochemický závod v Rumunsku. A to jako má být ta zajímavá událost?
Je zajímavé, že rumunská „elita“ tuto událost přivítala přímo s nadšením. A každý, kdo ví o dobrodružstvích našeho byznysu na Západě, se tomu musí divit. Dříve se ani za lepších časů žádná výroba, průmysl našemu byznysu neprodával. Maximálně něco okolo služeb.
Síť čerpacích stanic? To klidně. Autoservisy? Prosím. A co automobilka? To ne, to vůbec ne!
Čerpací stanice ano, ale výrobní podnik? To ani náhodou. To vyvolává otázku. Teď, když je náš byznys tvrdě pronásledován sankcemi najednou v Rumunsku:
„Prosím, jen si tu klidně kupte výrobní podnik.“
Co se to stalo?
Už jen hluchoněmý slepec snad neví, že veškerými ropnými produkty tu ukrajinskou ozbrojenou sebranku zásobuje ruský Lukoil a Kazmunajgaz z Kazachstánu. Ale Kazmunajgaz dodává ropné produkty ke zpracování a ruský Lukoil se podílí jak na jejich zpracování…
A to nejdůležitější, všechny zásobárny na Ukrajině jsou jeho. Tak proč se divíme, že generální štáb ty rakety nesměřuje na tyto ropné zásobárny? Teď jsme ale mluvili o konkrétním petrochemickém závodě v Rumunsku. A co se stalo? Proč takové rozhodnutí a proč taková radost v Rumunsku? Došlo totiž k tomu, že u nás nastal velký posun ve veřejném mínění,
že je nutné provést dva raketové útoky, silné raketové útoky na dva opěrné body. Ten první bod u nikoho nevyvolává žádných pochyb.
Jedná se o letiště v Řešově, přes které přicházejí dodávky zbraní. Nejde o ten nejdůležitější dopravní uzel, protože v dopravě je přece jen důležitější železnice. Ty zbraně se vozí například
do Řecka, a potom po železnici…
Ale jedná se takříkajíc o symbolický zeměpisný bod, který má silně ovlivnit postoj Polska
a jeho touhu účastnit se vítězné války proti Rusku, a nahrabat si na tom. Proč by například nyní mělo Polsko posílat své vojáky na Ukrajinu a získat jen jakési své Wschodnie Kresy, když jedním útokem proti Bělorusku jedním rázem mohou získat celou západní Ukrajinu až k Dněpru i s Kyjevem? Takže by získali západní a centrální Ukrajinu i s Kyjevem, když zaútočí na Bělorusko. To je zcela očividné. To si všichni velmi dobře uvědomují. A ten útok na Řešov může velmi zchladit ty jejich polské povýšenecké panské sny. A druhý bod byl…
Vždyť ty ropné produkty jsou na Ukrajinu dodávány z Bulharska, Rumunska…
A klíčovým byl právě ten petrochemický závod, který teď koupil Lukoil. A poté, kdy ho Lukoil koupil, si v Rumunsku oddechli:
„To je skvělé, teď už k nám rakety nepřiletí. Rusové na něj nikdy nezaútočí, protože náleží Lukoilu. Lukoil ropnými produkty plně zásobuje ukrajinskou ozbrojenou sebranku. Přece to vidíte, že ty zásobárny nejsou likvidovány, a tak i nás nechají na pokoji. Už nás nechají na pokoji, jsme v domečku, jsme v něm pěkně schovaní.“
Další událost z hlediska výběru cílů generálním štábem. To, že likvidují kriticky důležitou energetickou infrastrukturu, to je správně, k tomu žádné připomínky nejsou. Ale je přece nutné volit i jiné cíle, které mají symbolický, ideologický význam.
23. prosince 2022, v den slunovratu, zimního slunovratu…
…se na Ukrajině konala jedna politická akce. A konkrétně pluk Azov provedl pohanský skandinávský obřad spálení svých válečníků na pohřební lodi. Měli tam spoustu pochodní a bylo tam hodně lidí, velmi mnoho lidí. Všechno to bylo osvíceno, velice pečlivě zorganizováno,
mělo to velkou mediální podporu a doposud trvá propagandistický efekt té akce.
A proč o té události mluvím?
Zapomněli jsme snad, že právě v této době začala být pronásledována ruská pravoslavná církev na Ukrajině? To znamená, že ukrajinská banda opět plně předvedla, jakými jsou satanisty.
Když proběhla ta evakuace…
A nyní už je zcela jasné, že se jednalo o evakuaci, že vůbec nešlo o to, že by se vzdali do zajetí, ti Azovci v Mariupolu. Oni jim slíbili, že to bude evakuace a naše generální prokuratura se o to plně postarala. Všechny nejvíce…
A obzvláště třeba toho, co zabil rodiče těch dětí, toho v první řadě:
„Samozřejmě, vždyť jsi udělal dobrou věc. Utíkej na svobodu!“
Naše prokuratura jim natáhla červený koberec, div jim květiny pod nohy neházeli. Čepice létali do vzduchu nadšením:
„Běž, jsi naší hrdinkou! Zabila jsi těm dětem rodiče, aby ses dostala z obklíčení. A ono to prostě nevyšlo. Ti úskoční ruští vojáci tě chytili. Zato teď tě my, ruští prokurátoři, pouštíme na svobodu.“
Když byla organizována masová evakuace Azovců z Azovstali do Mariupolu, tak se museli zcela svléknout. Nu, museli projít takovou malou nepříjemnou procedurou, kdy se dostali do kontaktu s ruskými vojáky, kteří se k nim chovali jako k zajatcům. To když se dostali do vězení, tak už to bylo zcela jiné. Ukazovali jim videa z jejich telefonů, jak mučili a zabíjeli civilisty, všechno to, co sami natočili. To znamená, že se věnovali svým zálibám, opět si prohlédli vše, co mají tak rádi. Dovezli je na Alej andělů, aby se tam podívali. A oni tam litovali jen jediné věci:
„Těch ruských dětí jsme zabili moc málo.“
Takovou s nimi vedli výchovnou práci. Takže když je donutili se svléknout, tak si povšimli, že všichni mají satanistická tetování. To ve společnosti vyvolalo velký zájem, jakou to vlastně ti Azovci vyznávají ideologii? A ukázalo se, že to jsou absolutní satanisté, že tam mají různé pohanské prvky, z různých kultur i své vlastní vymyšlenosti. Mají vlastní satanskou kulturu.
A když bylo zapotřebí ukázat, že Rusko stojí proti satanismu, že mají nechat ruskou pravoslavnou církev na pokoji, když se tam všichni ti Azovci postavili vedle sebe do řad a bylo možné je jedním útokem všechny zlikvidovat, tak jim naopak byla zajištěna možnost provést tuto propagandistickou akci. A zajistil to velitel generálního štábu Gerasimov!
Zde je zapotřebí říci pár slov o chování té ukrajinské ozbrojené sebranky. Teď se jim opět povedlo zničit bytovku v Dněpropetrovsku, kterou vyhodili do vzduchu a vykládají, že sestřelili naši raketu. Kdyby skutečně sestřelili naši raketu, tak by ten výbuch byl úplně jiný. Ta hromada by vypadala zcela jinak, i to ostatní a zde je vidět výbuch. Jak je vůbec možné, že rakety
z protiletecké obrany padají na domy? A u nikoho to nevyvolává znepokojení, u státních orgánů ani u ukrajinské ozbrojené sebranky. Zde se projevuje ta západní mentalita, pro kterou je civilní obyvatelstvo spotřebním materiálem, které nic neznamená, a to i bez ohledu na to, že právě toto civilní obyvatelstvo je kádrovou základnou pro výrobu, stejně je považováno za bezcenné.
Vztah armády, nebo nějakých ozbrojených formací na Západě k civilnímu obyvatelstvu je vidět v mnohých uměleckých filmech, projevuje se to v televizních novinách. Když například chtějí v USA zastřelit nějakého zločince, tak policisté střílí bez ohledu na to, kdo se náhodou ocitne v jeho blízkosti, ten má smůlu.
„Tak jsme ho zabili, a co? Stříleli jsme po zločinci a zabili tebe. To je nějaký problém? Jaký je v tom rozdíl?“
Velice rafinovaný, rafinovaný je vztah k civilnímu obyvatelstvu. Proč všechny ty protivzdušné
komplexy umísťují mezi…
…v obytných čtvrtích?
Kdyby je tam neumístili, tak by rakety z nich nemohly padat na obytné budovy. Proč tohle všechno dělají? Vždyť nám neustále vykládají, že všechny ty ukrajinské bojovníky přinejmenším od roku 2014 cvičí američtí instruktoři. Když ten protiletecký komplex stojí
v obytné zástavbě, v obytné čtvrti, tak mu to samozřejmě některé sektory uzavírá a jen některé jsou pro něj otevřené. Ale ty uzavřené sektory mu zajišťují větší ochranu před nepřítelovým útokem. Oni se zcela otevřeně schovávají za lidi. Viděli jsme, jak se schovávali za lidi v Mariupolu, kde před sebe stavěli lidi a stříleli zpoza jejich zad. Jsou to fašisté, satanisté.
Celý Západ je fašistický a satanistický. Kde…
Je mnoho západních filmů, kde je to vidět. A jeden z takových filmů, který byl v poslední době
k vidění na různých televizních kanálech, je film Godzilla. A co je na tom filmu tak zajímavého?
Je to velice jednoduché, tam se vůbec nejedná o to, vůbec se nezamýšlejí nad tím, co a jak se stane s civilním obyvatelstvem. Je vidět, jak přichází Godzilla, máchá ocasem hned sem, hned tam, boří fasády domů…
Ale to nejsou nijak velké škody. Ovšem potom se ji pokoušejí zlikvidovat. Aniž by se pořádně zajímali, co je to vlastně za objekt, který chtějí zlikvidovat, použijí rakety, které, jak se ukázalo, neměli proti té Godzille použít, protože ona je chladnější než všechny budovy okolo ní.
Takže všechny rakety letěly do budov, kde zabíjeli civilní obyvatelstvo. „Ups! Nu, co naděláš, letělo to vedle,“ podrbali se na hlavě,
„teď už víme, že musíme použít jiné rakety. Musíme na to jít jinak. Oj, tady jsme se netrefili a zbořili polovinu budovy. Vždyť se vlastně nic neděje.“
Povšimněte si, že v tom filmu na to nikdo nijak nereaguje. Vůbec nijak, vždyť se to všechno tak pěkně hroutí. Ale za každým tím oknem jsou přece lidé! Jsou tam byty, ve kterých žijí lidé!
Jim je to ale zcela jedno. To se potom projevuje i v jejich jednání. Například se podívejte, jak Američané dobývali Rakku nebo Mosul. Prostě je srovnali se zemí. Jediné takové bombardování na světě. Likvidovali snad nějaká průmyslová střediska? Vůbec ne, naopak si vybírali města s chatrnějšími domy, kde bylo méně kamenných budov a více bambusu, aby těch obětí bylo co nejvíce. Jakých obětí? Civilního obyvatelstva!
To znamená, že civilistům nepřikládají vůbec žádnou váhu. A ukrajinská ozbrojená sebranka
působí ve stejné západní kultuře, pro kterou civilisté nemají cenu, vlastní ani nepřátelští. A proto i zásahy své protiletecké obrany využívají v propagandistických cílech:
„Podívejte se, jak na vás ti nepřátelé útočí!“
Ty lži mají slabý základ, pravda leze ze všech škvír, ale ty propagandistické cíle to přesto hodně naplňuje. Má to silné dopady. A když těmto satanistům…
Když mohl být proti nim proveden velice účinný útok a mnohé z těch, které evakuovali z Azovstali v Mariupolu a ještě hodně dalších mohli zasáhnout, tak je nechali na pokoji. Umožnili jim…
Chápete to? Dnes je nebezpečné…
Nu, přesunovat se početnými kontingenty a to i v týlu, nejen na frontové linii, i v blízkém týlu je to nepřípustné. I v týlu je nutné vše zvažovat a chovat se opatrně. A tady byla masová akce, bylo známo, že se bude konat a nebylo to využito. To je o osobnosti a o tom, jak generál Gerasimov řídil operaci. Neustále vytvářel bordel v řízení a vystavoval naše vojáky útokům.
A dělal to uvědoměle! A vždy…
Já jsem uvedl konkrétní příklad s tou skandinávskou pohřební lodí, šetří nepřátelské vojáky, aby měl kdo bojovat s ruskými vojáky. Šetří nepříteli zdroje, aby tanky měly palivo a mohly zabíjet ruské vojáky. A to vyvolává otázku, jak mohli jmenovat takového člověka? Je to možné? Je. A je v tom i určité pozitivum.
„A kde ho vidíte? Potom, co jste tady všechno vyložil, kde vidíte co pozitivního?“
Pozitivum je tam velice silné, při přijímání tohoto rozhodnutí o jmenování generála Gerasimova velitelem, byly zlikvidovány všechny mezičlánky ve velení speciální vojenské operace. A teď už se generál Gerasimov nemá před vrchním velitelem za koho schovat, vymluvit se, proč je něco tak a nebylo to provedeno jinak. Teď je to jasně daná velicí struktura zavádějící osobní, personální zodpovědnost, kterou dříve Gerasimov neměl, a to mu umožňovalo, aby dělal to, co dělal. Teď za to všechno ponese odpovědnost, jestliže se znovu o něco pokusí. Bylo by lepší, kdybychom podobné politické kroky dělat nemuseli, jenže musíme žít v reálném světě. Jsou tu určité klanově-korporativní generálské skupiny…
Jejich zástupce v médiích je třeba Bužinskij, které přímo křičí na Západ:
„My nepřipustíme, aby na Západ byl proveden nějaký útok, který by mu způsobil nějakou škodu.“
Přímo to vykřikují!
Třicet let tu existovala praxe, kdy jedni generálové dostávali své výložky za službu Rusku a ti je získávali velice těžce, a druzí je získávali velice snadno. Ti byli protlačováni, protože se rozhodli sloužit Západu a velet tady u nás v Rusku okupační armádě Západu. A těchto klanů se nelze snadno zbavit. Vstoupili jsme do speciální vojenské operace s velice špatným týlem z hlediska řídícího sboru. A já jsem hned řekl, že to znamená, že budeme muset hodně manévrovat. A co se týká Gerasimova, tak uvedu jinou analogii z roku 1941, která potom vedla k roku 1945.
A konkrétně šlo o generála Žukova, velitele generálního štábu, který nejen promeškal první útok Třetí říše, ale přímo zajistil úspěšnost tohoto útoku proti Rudé armádě. V Rudé armádě existovalo před válkou vojensko-fašistické spiknutí. Přesně takto se také jmenovalo, vojensko-
fašistické spiknutí v Rudé armádě. Mnoho spiklenců vyčistili, ale mnozí tam zůstali. Generál Kopec, jehož letadla prý byla zničena na pokojně spících letištích, se nezastřelil ze studu,
že prospal takový útok, a jeho letadla byla zničena. Ani proto, že by ho udělali obětním beránkem za prohřešky jiných vedoucích ke zničení jeho letadel. Ne, ten se zastřelil ze zcela konkrétního důvodu. Viděl, jak k němu jde skupina důstojníků NKVD.
A co na tom bylo tak strašného? Šla k němu skupina důstojníků NKVD, ale on měl přece svou skupinu, své vlastní důstojníky, kteří mohli potvrdit jeho pravdu. A v čem měl mít tu pravdu?
Nesplnil rozkaz o uvedení vojsk do bojové pohotovosti ze 13. června, zcela překroutil rozkaz hlavního stanu, tedy ne hlavního stanu, ale vrchního velitele a generálního štábu z 18. června 1941, udělal všechno naopak. 20. a 21. června nechal letce masově létat, aby je zcela odrovnal a večer 21. června nechal letadla přistát, nechal z nich sundat zbraně a motory, aby se provedla technická údržba. Takže nebylo nutné likvidovat letadla na pokojně spících letištích, protože ta letadla nebyla bojeschopná. A všechna padla do rukou Třetí říši.
Ano, Hitler je ve své Luftwaffe nepoužíval, ale například Maďarům a dalším svým spojencům ta letadla předal. A ona do konce války bojovala jako lehká útočná letadla. Například I-153 až do konce války. Zopakuji příklad, který už jsem uváděl nejednou. V roce 1944 den před zahájením příměří s Finskem, finský letec na I-153, tedy na zastaralém letadle, sestřelil nové moderní letadlo řízené sovětským letcem, Airacobru. Na letadle Airacobra mimochodem létal i Pokryškin, trojnásobný hrdina Sovětského svazu. Taková je to tedy věc. A ten letecký park, který se jim dostal do rukou díky generálovi Kopecovi, vystačil Německu na celou válku.
Tolik tam bylo motorů, součástí letadel, kulometů…
Přičemž k mnohým francouzským letadlům, která přicházela na frontu, naše motory přesně pasovaly. Jednalo se totiž o repliky francouzských motorů, jen s vylepšenými charakteristikami.
A tak na francouzská letadla, aby nemuseli dovážet vlastní, sundali motor ze sovětského letadla a namontovali do svého. A upřednostňovali sovětské motory, které byly lepší než ty francouzské. I když znovu říkám, že se jednalo o repliku z francouzských letadel. A tohle všechno zajistil generál Kopec. On dobře věděl, co provedl, takže když viděl, že ho jdou zatknout, tak se zastřelil.
Ale chtěl jsem mluvit o generálovi Žukovovi.
Počáteční etapa byla díky velení velitele generálního štábu Žukovovi v roce 1941 zcela prohraná. A jak víme z jeho pamětí, když mu to nanesli, tak jako rozmazlená holčička pohodil rameny a řekl:
„Pokud si myslíte, že jako velitel generálního štábu jsem neschopný, tak mne nechte velet frontě.“
A tak mu ji dali a v Jeľninské operaci se pod jeho velením objevily gardy, ale z divizí zůstaly jen bojové zástavy. A strategický úkol jeho fronta nesplnila. Guderianovy tanky zcela bez překážek…
Místo útoku, který by Guderianovi neumožnil přesunout tanky ke Kyjevu, Žukov všechny divize odrovnal čelními útoky. V přímých čelních útocích je odrovnal! Ty Guderianovy tanky se přesunuly ke Kyjevu, kde došlo ke kyjevské katastrofě, o které mnozí vědí. To zajistil Žukov! Ale byl to právě Žukov, který se v roce 1945 zapsal do dějin jako maršál Vítězství. Proč? Protože ten jeho kousek v Jeľninské operaci byl jeho poslední podlostí, kdy se takříkajíc nepřemohl. A potom už ta otázka stála tak, že buď přežije on, nebo jeho přítelíčkové z vojensko-fašistického spiknutí.
A on se rozhodl: „Ne, raději to přežiji sám a potopím své přítelíčky ze spiknutí.“
Udělali z něj představitele hlavního stanu a on začal objíždět fronty, aby nakopal těm generálům, kteří se účastnili toho vojensko-fašistického spiknutí. A nakopal v přímém slova smyslu, stal se z něj pes na řetězu, který na kusy trhal všechny účastníky toho spiknutí a nutil je bojovat za Rusko, za Sovětský svaz. Takto se stal maršálem Vítězství, když otevřené nepřátele a zrádce donutil bojovat za vlast. Fakticky, no z hlediska zákona času Gerasimov tuto cestu už urazil. Jeľninská operace už je za ním. A tak má nyní Gerasimov na výběr, zda nakope svým přítelíčkům z vojensko-fašistického spiknutí na svržení státní moci v Rusku, a bude je likvidovat, tlačit na ně, nutit je bojovat za Rusko, nebo ne. Nebo se rozhodne obětovat, aby jim umožnil zkrušit Rusko a zlikvidovat ruský národ.
Zpravidla se v praxi ukazuje, že zrádci se nikdy sami neobětují, vždy potopí své kumpány.
A generál Gerasimov je teď v této pozici. A to je to pozitivum. Nepřátelé Ruska v generalitě byli přitisknuti ke zdi, teď už zbývá jen se s nimi vypořádat. To jen když to vezmeme velice zhruba, o tom jmenování Gerasimova.
A ta druhá zvučná událost, kterou vás prosí okomentovat.
Přečtu úryvek stenogramu z webu kremlin.ru.
„Co se tu budeme dohadovat, já vím, že ty podniky nemají uzavřené smlouvy, řekli mi to jejich ředitelé. Tak proč si tu hrajete na hloupého? Kdy budou ty smlouvy? Na to se ptám!
Ředitelé těch podniků mi říkají, že nemají uzavřené smlouvy a vy prý to máte všechno zařízené.“
Valeriji Viktoroviči, okomentujte prosím to Putinovo pokárání Manturova.
Je třeba upřesnit, že šlo o slova Putina určené Manturovovi. Ten rozhovor Manturova
a Putina je dost dlouhý. Bylo by dobré, abyste se na něj podívali na webu kremlin.ru, kde je jak stenogram, tak i video, kde je vše velmi dobře vidět.
A co jsme tam viděli?
Viděli jsme rozhovor hlavy státu, gosudara s jedním z ministrů, který nesplnil své služební povinnosti, a přitom si hraje na hloupého, pokouší se najít výmluvy, aby se vyhnul odpovědnosti. A celou dobu se to snaží protahovat.
„My se to vynasnažíme udělat. My ke konci…“
„Kdy budou ty smlouvy?“
„Vynasnažíme se to udělat ke konci čtvrtletí.“
Neřekl, uděláme, ale vynasnažíme se to udělat.
A Putin mu na to řekl: „Žádné na konci čtvrtletí, máte na to měsíc.“
„My se vynasnažíme to udělat s ministerstvem ekonomického rozvoje…“, které tak do toho také zatáhl…
Ano, prý bude to uděláno v průběhu čtvrtletí. A opět:
„Vynasnažíme se to udělat v průběhu měsíce.“
Tj. nebere na sebe odpovědnost, protahuje čas. Snaží se z toho vykroutit. O čem svědčí tento rozhovor? Je velice důležitý, abyste pochopili jednu jednoduchou věc. V minulém pořadu Otázka-Odpověď jsem mluvil o tom, že mnozí státní úředníci dodržují sankce USA zavedené proti ruským podnikům a my vidíme, že na ministerstvu průmyslu a obchodu je všechno zařízeno, ale ty smlouvy nebyly uzavřeny, přičemž všechny tyto podniky jsou pod sankcemi.
To je fakticky potvrzení toho, co se dříve jen proslýchalo, aniž to bylo potvrzeno, že Manturov dal neformální pokyn neuzavírat smlouvy s podniky, proti kterým byly uvaleny sankce. To znamená neuzavírat je fakticky s nikým a zmařit tak plně všechny programy. I přes to, že všechno tak skvěle zařídili. Manturov se fakticky přiznal, že takový pokyn vydal! Přestože to nebylo v písemné podobě, jen neformální.
Ale on sám řekl…
Putin se ho ptal: „Kdy to uděláte?“
„Na konci čtvrtletí.“
„Ne, musí to být rychleji.“
„My se vynasnažíme, nic neslibujeme.“
Aby to zase mohli zmařit. A oč tu vlastně jde? Co je tak důležitého na konci toho čtvrtletí?
Proč se vynasnaží to udělat, ale nic neslibují, jen v rámci možností? Na jakém pozadí se tohle všechno děje? Jak víme, tak umělecká „elita“ velice citlivě reaguje na to, kam právě vane vítr v nejvyšších kruzích, které je živí. Aby získali více peněz, musí včas ohlásit ideologické signály těch klanově-korporativních skupin, které budou rozdělovat státní rozpočet. A co pozorujeme? Viděli jsme novoroční večírek oligarchů v Dubaji, kde si nacvičovali:
„Kdo neskáče, je Moskal!“
Kde se ozývaly výkřiky: „Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva!“
Takto tam slavili RUŠTÍ oligarchové Nový rok v Dubaji. Další taková věc, ale už ze strany Ukrajiny, ovšem s účastí ruských mediálních osobností v Courchevelu. Artur Smoljaninov tam prohlásil:
„Mně je jedno, co se stane s Ruskem. I kdyby z něj měla zůstat hrst radioaktivního popela.“
To je zásadně důležité s ohledem na porozumění postoje určitého křídla vojáků, které zastupuje generál Bužinskij. To je jejich mediální tvář, je to jejich frontman, těch generálů zrádců, kteří křičí, přímo řvou, že USA mohou provést jakýkoliv útok proti Rusku a žádná odpověď nebude! Za žádných podmínek! Bužinskij o tom neustále mluví prakticky zcela otevřeně:
„Musíme zajistit USA, nepřátelům Ruska, aby získali Rusko, pokud možno bez radioaktivity a bez obyvatelstva.“
Ekologicky čisté, ano. Poslední takový úlet byl, když Nazarov s manželkou Vasiljevovou
pošpinili překrásnou ruskou píseň Chtějí Rusové válku? A začali přesvědčovat, že Rusové jsou sadisti. Kde se vzala taková vlna? Protože čekají, kdy se Moskvy zmocní okupanti. Říkají přesně to, co potřebuje ten okupant. Ve Třetí říši měli takového hlasatele, jestli se nepletu, tak to byl národní umělec RSFSR Bljumentaľ-Tamarin. Který cíleně čekal na Němce, protože si myslel, že SSSR se zhroutí a je tedy třeba sloužit Hitlerovi. Nenechal se evakuovat, přeběhl k hitlerovcům a oddaně jim sloužil. Skončil neslavně, ale to není důležité. Ano, zemřel v Münsingenu. Byl to národní umělec RSFSR? Nebo nějaký jiný?
– Nu, tady ve Wikipedii to asi…
– Zasloužený umělec RSFSR.
– Ach, tak zasloužilý umělec, příliš jsem ho pozvednul. – Dostal ho v roce 1926.
A proč o tom mluvím? Mezi „elitou“…
Já jsem uvedl jako příklad Bljumentala-Tamarina, ale takových bylo hodně, velmi mnoho.
Takové stát nezajímá. „Přijdou okupanti? Tak budeme šaškovat před nimi, sloužit jim…“
Takže když se někdo diví, proč Zelenskij takto zradil svůj stát, no protože je stejný. Je třeba říci, že dříve herce hlavním vchodem do domu nepouštěli, protože jsou to falešníci. Nikdo z nich nic pořádného neumí, jen se dokážou vcítit do toho, jak jednají jiní, co asi cítí a tak podobně. A jakmile se tohle změnilo, a Krzesiňská najednou žila v palácích, tak se impérium zhroutilo. Sovětský svaz jednal správněji a tu uměleckou inteligenci začal měnit v lidovou.
V mnohém se mu to povedlo. A obzvláště byla ta umělecká inteligence lidovou po Velké vlastenecké válce, když se vrátili lidé z fronty. Jenže potom to všechno opět degradovalo
a teď už to znamená amorální způsob života, ve smyslu té umělecké inteligence. Nyní to znamená i netradiční sexuální vztahy a mnoho dalšího. To, jak sami sebe vymezují. Ale to je degradace, je to degradace. A když dochází k těm přelomovým etapám, tak jedni ze státu utíkají, druzí vyčkávají ve státě, jak to dopadne, a nijak zvlášť se neangažují, a třetí, co zůstali ve státě, přemýšlejí, jak včas zachytit, kdy se to vše má zhroutit:
„Já nějakou dobu přečkám díky tomu, co jsem si nahrabal, ale zato potom, jako oběť režimu,
toho ruského putinského, přijdu za okupanty a dostanu pěkně výnosné místečko.“
To proto takové prohlášení Smoljaninova, Nazarova a Vasiljevové…
Vlna těchto prohlášení ukazuje, že se domnívají, že je konec, že Rusko svou písničku dozpívalo. A také na to, že mnozí počítají s kapitulací. Například Strelkov neustále mluví o tom, že brzy bude kapitulace a tak dále. Opět se začalo mluvit o vyjednávání. Čekali na porážku vojsk, která měla tuto kapitulaci zajistit, což se velmi snažil zajistit Gerasimov. Jenže jim to nevyšlo. A lhůta provedení tohoto kroku, státního převratu, odstranění Putina a opětovného přivedení k moci této kompradorské „elity“, která už by mimochodem potom vůbec nebyla
potřebná, protože Rusko by bylo dezintegrované a každý jeho jednotlivý úlomek by byl okupován. Stalo by se přibližně to samé, co měli v plánu už za intervence v době občanské války. Tehdy byl těch interventů milión a Bílá armáda čítala sotva 600 tisíc. Samozřejmě, že tam tehdy byly i národní armády, bandy a tak dále, proto musela Rudá armáda bojovat s velkým počtem nepřátel, početně převyšujícím Rudou armádu. Ale teď mluvíme o něčem poněkud jiném, jaká že je ta lhůta? Proč najednou takový rozruch? Co se mělo zhroutit?
Manturov se prořekl, že do konce tohoto čtvrtletí mělo dojít ke státnímu převratu. To právě proto Manturov tak riskoval, když zakázal uzavírat kontrakty s podniky, proti kterým byly USA uvaleny sankce. Tím on sám dal najevo, že plní sankce USA zde uvnitř státu. Udělal pukrle před páníčkem, protože se domnívá, že se všechno zhroutí, páníček jeho práci ocení a přijde odměna.
I strojili mu úklady, avšak i Bůh strojil lest a Bůh nejlépe umí strojit lest. (Korán, 3:54)
Nic z toho jim nevyjde.
Ruská armáda se nezhroutí. A pokud Rusko přestane existovat, přestane zároveň s ním existovat i zbytek světa a v první řadě Západ, protože je nám k ničemu takový svět, ve kterém nebude Rusko. Je sice zřejmé, že generál zrádce má určitý přístup k jaderným silám, ale není všemocný a může si také vykoledovat kulku od majora, který nesplní jeho rozkaz neodpovídat na útok útokem. To proto Smoljaninov mluví o tom, že z Ruska může zbýt hrst radioaktivního popela. A proč z Ruska? Protože musí být zlikvidována průmyslová střediska. Zrádci si myslí, že Moskva bude ušetřena, protože tam jsou přece soustředěni oni, zatímco průmyslová střediska…
Jako Jekatěrinburg? Nač by jim byl? A to bez ohledu na to, že tam mají své Jelcin-centrum a všechno to ostatní. Řekněme Samara, Novosibirsk, Chabarovsk a také třeba Barnaul, ty jsou jim k ničemu. Právě ty musí být zlikvidovány. O takové hrsti radioaktivního popela mluví Smoljaninov. Až na to, že na Západě ti chytřejší z analytiků již pochopili, že to nevyjde a začali couvat. A takoví jako Manturov, Nazarov, Smoljaninov to uspěchali a naběhli si. Manturov to neodhadl, a nepodíval se pořádně jaké jsou výhledy, co se reálně děje na polích speciální vojenské operace a čím reálně žije stát, který podporuje gosudara. Myslel si, že je vše řízeno z Washingtonu a ono se ukazuje, že to tak není. A proto mu Putin přímo řekl, aby ze sebe přestal dělat hlupáka! Víme, co děláš i jakou máš motivaci! Bylo by samozřejmě pěkné postavit toho zmetka ke zdi, jenže my máme bohužel celý nejvyšší řídící sbor takový a je nutné s nimi pracovat trochu jinak.
Ale stejně by bylo dobré, mít tu Smerš (Smrt špiónům, sovětská vojenská kontrarozvědka).
Ale opět k tomu Smerši. Je mnoho pretendentů na ten Smerš, vede se o něm mnoho řečí.
Jenže jeden člověk rýčem okope zahradu a jiný jím zabije člověka. Ono je to tak, že Smerš je jen nástroj. A do čích rukou se dostane? V rukou „generála“ Krasnova, generálního prokurátora, prokuratura slouží jako ochrana propagandy fašistické ideologie. Pokoušeli se zakázat kontrapropagandu, ukazování fašistického hákového kříže…
Chápete to? Azovci se dopouštějí zločinů a ukazovat jejich symboliku nejde, zakázala to prokuratura. Azovci vyprávějí o tom, jací jsou skvělí a dobří, že je všichni jen pomlouvají a ukazovat reálně jejich zločiny nelze. Prokuratura to zakázala:
„Co si jako myslíte? Že budete poškozovat image fašistům!“
Památník Krasnovu si stojí:
„Co máte? Přece nemůžeme bránit propagandě fašismu v Rusku! A také nebudeme nechávat ve vězení takové velké lidi, fašisty, jakými jsou Azovci. Těm zařídíme lázně.“
Jak by to asi vypadalo, kdyby se jemu do rukou dostal Smerš? Ještě jednou říkám, že jsme do speciální vojenské operace vstoupili s velice shnilým týlem a nyní proto musíme manévrovat. A udělat krok můžeme jen tehdy, kdy budou zcela předvídatelné jeho následky! Nesmí už to být tak, že „jsme chtěli jen to nejlepší a dopadlo to jako vždycky.“ To se nesmí stát. A všechny aktuální události…
Ve všem, co jsem dnes vykládal, je mnoho negativního, ale vždyť se podívejte, nic jim nevychází. NIC jim nevychází! A proč? Protože tu je lid. A chceme-li snížit míru krvavosti aktuálních i nadcházejících událostí, musí mít lid znalosti o řízení složitých sociálních supersystémů.
Lidé se musí stát konceptuálně mocnými.
A takové znalosti najdete jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR. Stávající silný manévr, se speciální vojenskou operací bude ještě dlouho aktuální, je popsán a z teoretického hlediska vyložen v třídílné práci Válka, Stát a Bolševismus. A také v knize…
Ne, teď nemyslím Fleet is being, to je bezesporu důležitá příloha k té třídílné práci Válka, Stát a Bolševismus. Fakticky je dobré si ho koupit i s těmito třemi knihami. Ale myslím knihu Státní symboly a státní suverenita. Je velice důležité tomu porozumět, protože potom hned dokážete vyhodnotit, kdo zač stojí a kdo je nač orientován. Veškerou „elitu“ okamžitě prohlédnete na základě jejích jednotlivostí.
Čtěte tyto knihy a další knihy vnitřního prediktoru SSSR, další práce vnitřního prediktoru SSSR.
Bylo sepsáno velmi mnoho analytických zpráv.
Stávejte se konceptuálně mocnými.
Braňte zájmy své i své rodiny.
Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání!
Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, https://ksbzdroje.cz/, https://www.vodaspb.ru/ nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz